﻿&editionNumber=54
&editionVolume=3568

&centralHeader="Vrchní velení německé armády: žádný únik, žádná kapitulace"
&mainArticleHeader="Elitní německé síly zůstávají uvězněny ve Stalingradu"
&mainArticleText="Od zahájení operace Uran bylo zřejmé, že německé síly byly zaskočeny. Zhroucení severního a jižního křídla během pouhých tří dnů proměnilo zoufalou situaci posledních obránců Stalingradu v úplné obklíčení jedné z nejcennějších německých armád. Nyní, když probíhá rozsáhlé zásobování obklíčených německých sil, se pozornost pilotů VVS obrátila k leteckému mostu vytvořenému Luftwaffe. Skutečnost, že sovětští stíhači vědí, odkud německé transporty a jejich doprovod přilétají a kudy odlétají, odstraňuje jednu z největších nejistot. Mohou se soustředit na úzké koridory, kterými musejí Ju 52 a He 111 prolétat. Nízká výška, poměrně malá rychlost a několik kulometů jsou prakticky vše, čím mohou osádky transportních letounů čelit stíhačkám Rudého letectva.

Jednotky uvnitř kotle jsou na transportních letounech závislé také při evakuaci stále rostoucího počtu raněných. Protože udržení bojeschopnosti 6. armády vyžaduje obrovské množství zásob, požádalo německé vrchní velení o nasazení všech dostupných letadel schopných dopravovat materiál k obklíčeným jednotkám. Sovětský postup zároveň umožnil rozmístit protiletadlové baterie a VVS tak může poprvé po mnoha měsících působit nad městem s větší volností. Il-2 a Pe-2 provádějí taktické útoky proti německým silám ve Stalingradu. Stíhači nyní bojují s Luftwaffe s novým cílem: podpořit zničení německých jednotek uvězněných ve městě.

Generál Paulus nemohl tak dramatický obrat událostí předvídat a je to patrné z nedostatku záloh určených k ochraně hlavních bojových uskupení. Kruté počasí, nepřetržité bombardování a ubývající zásoby potravin dostaly německou armádu znovu do důvěrně známé situace, tentokrát však s mimořádně vysokými sázkami. Zvěsti o plánovaném pokusu o průlom za pomoci jednotek skupiny armád Jih povzbudily německé vojáky, kteří v bezútěšné situaci hledají jakoukoli naději. Jestliže se nejsilnějším jednotkám německé armády nepodaří prorazit sovětský prstenec dělostřelectva a těžkých tanků, dokáže to vůbec někdo?"
&secondaryArticleHeader="Francouzi potopili vlastní flotilu v Toulonu, aby ji nezískali Němci"
&secondaryArticleText="27. listopadu 1942, Toulon, Francie – Pod dohledem francouzského admirála Jeana de Laborde potopilo francouzské námořnictvo vlastní flotilu kotvící v Toulonu. Zničeny byly dvě bitevní lodě, čtyři těžké křižníky, dva lehké křižníky, jeden nosič letadel, třicet torpédoborců a šestnáct ponorek, aby nepadly do německých rukou. Němci zahájili operaci Lila s cílem francouzská plavidla převzít a francouzským námořním důstojníkům tak prakticky nezbývala jiná možnost.

Co vedlo francouzské námořnictvo k tak drastickému rozhodnutí a proč lodě jednoduše neposílily Spojence v severní Africe? Po vytvoření neokupované zóny v jižní Francii v červnu 1940 byli tamní francouzští admirálové odhodláni zabránit tomu, aby flotila padla do rukou německé armády. Po uzavření příměří s Německem však Francouzi nemohli odplout do britských ani neutrálních vod. Britské velení přítomnost této flotily na jihu znepokojovala, protože její blízkost k bojům ve Středomoří by v případě převzetí Osou představovala vážnou hrozbu.

Britští představitelé proto vyzvali francouzské velení, aby se buď připojilo ke Spojencům ve Středomoří, nebo své lodě potopilo. Pokud by Francouzi odmítli, Britové oznámili, že flotilu zničí sami. Bohužel svůj slib skutečně splnili a při ničivém útoku na francouzské lodě potopili jeden křižník a dvě zastaralé bitevní lodě. Při útoku zahynulo přibližně 1 250 francouzských námořníků. Vzniklá politická roztržka mezi oběma zeměmi přetrvává dodnes a vysvětluje, proč Francouzi raději svou flotilu sami zničili, než aby riskovali, že pomůže Němcům nebo Britům."
&fakeArticle1Header="Operace Harling: most Gorgopotamos zničen sabotáží!"
&fakeArticle2Header="Japonci potápějí americký křižník v noční bitvě u Tassafarongy"